Tak jako každý z nás potřebuje občas vypnout a nadechnout se, tak i já jsem pocítil vyčerpanost z časté práce jako brigádník. Copak jen to, ale když si k tomu člověk nabere ještě spousty dalších aktivit, kde je potřeba leccos vyřizovat, připravovat a řídit... No, přiznám se, měl jsem velké oči, když jsem na všechno kýval. Člověku až časem dojde, že na to všechno prostě nebude mít tolik času. A když do toho započítáme blížící se semestr na vysoké škole a taky nutný čas pro rodinu... Dovolená a oddech byl nutností.

Nejde ani tak o to, že bych cítitl fyzickou únavu. Ano, jistě, po 9 hodinách v práci jste unavení. Ale z toho se vyspíte na druhý den. Ale únava psychická či výčitky svědomí... Z toho se jen tak nevyspíte. Zlávště před vlastním svědomím neutečete. Kolikrát už se vám stalo, že jste někomu řekli něco, co jste nechtěli? Či udělali opravdu velkou, ale velkou chybu? A pak vás to užírá... A časem je to většinou ještě horší...

Letos jsme se domluvili s pár kamarády a vyrazili na mojí zamilovanou Šumavu. Již jsem zde byl po čtvrté a stále mě to místo překvapuje. Někdo mi říká, že jsem blázen, když se mi líbí kopečky s polámanými stromy, které tam lěží už 10 let. Ale víte co? Mě to fascinuje. Každý den  jsme nachodili kolem 20 km, což nejsou nějak závratné vzdálenosti. Ale terén malou vzdálenost občas trochu napravil... Kromě krásných výhledů do okolí, jsem si uvědomil jednu věc... Že není lepší pocit, než zůstat na kamenném vrcholku (myslím, že v mém popisovaném případě se jedná o vrchol Malý Ostrý již na německé straně) s obřím křížem v zádech a v tichosti, jen za šumění větru se modlit a rozjímat...

Strašně mě to nabíjelo energií. Modlil jsem se za naše zdraví a za zdatný návrat domů, za nemocné přátele, za odpuštění mých hříchů... Co mě jen napadlo... Růženec či krátké modlitby... Moji přátelé zatím jedli v nedaleké chatce a vychutnávali si německé pivo (později jsem též ochutnal :) ) a místní polévku. Nejdříve si ze mě utahovali. Kromě jednoho z nich nikdo není věřící a ptali se mě, proč to dělám? Vždyť je to ztráta času... A co jsem odpověděl? Úsmál jsem se na ně a odpověl: ,,Pro vás ztráta času, pro mě snaha o věčnost...''

Avšak bylo zvláštní, že zhruba v půli dovolené už si legraci dělat přestali. Dokonce kdykoliv jsme potkali menší kapličku či křížek, ptali se mě, jestli se chci pomodlit, že klidně dáme pauzu. Krásný moment pro mě byl i ten, když jsme opouštěli kapličku poblíž Grosser Rachel (kaplička se jmenovala Rachel Kapelle) a kamarád se mě zeptal: ,,Tak co Čížo, pomodlil ses i za nás? Ať se v poho vrátíme. Já se modlit neumím, tak jsem to raději nechal na profesionálovi...'' Někdo by se možná naštval, že si z něho třeba dělá legraci. Ale já ho znám dlouho a vím, že to myslel dobře, jako uznání, ne jako posměch. Samozřejmě, že jsem se pomodlil za všechny a díky Bohu, všechno dopadlo dobře. Počasí nám vyšlo na jedničku a nikomu se nic nestalo. Takovou dovolenou jsem si snad ani nezasloužil. Pán Bůh mě zkrátka odměňuje více, než si zasluhuji.

Malá rada závěrem

Nesnažte se jet non-stop. Samozřejmě je tu vždycky pomoc modlitbou, ale přeci jen. Jsme pouze lidé a podle toho bychom se měli i chovat. Šumavu vřele doporučuji jako možnou dovolenkovou destinaci. :)